Sydney News No 3 - Začátek roku 2009...
6. 2. 2009
Dlouho jsme nenapsali… Ono se toho taky mnoho nestalo. Od začátku roku chodíme do práce a vedeme takový ten „normální život“. Pracujeme, jíme a spíme. Člověk by až řekl, že nás zasáhnul strach z hospodářské krize. Ale tak žhavé to nebude… prostě máme pauzu mezi jedním a druhým výletem a tu je potřeba vyplnit přízemními činnostmi jako je třeba právě práce, práce a práce… a někteří z nás navíc i studují.
Zatímco my jsme zatím upadli do mírného stereotypu, Austrálii se to rozhodně nepovedlo. V lednu, přesněji dvacátého šestého, oslavili Australané vznik svého státu. Nemalá část tohoto národa, řekněme ta trošku původnější, při té příležitosti poznamenala, že by se „den Austrálie“ mohl přesunout a opatřit odlišným datem, které by jim nepřipomínalo vylodění Evropanů a, jak řekli vlastními slovy, „začátek okupace“. Na toto prohlášení reagoval samotný náčelník, říkejme mu třeba ministerský předseda Kevin Rudd, který shodou okolností pochází ze skupiny těch „novějších“ čistokrevných Australanů, že o tomhle se prostě diskutovat nebude. Za přítomnosti kamer a mikrofonů s respektem avšak nesmlouvavě vyslovil konečné „NE!“. A tak ti „starší“ čistokrevní Australané sklapli a je ticho po pěšině…
No a od té doby hoří polovina státu Victoria. V žádném případě nechci dávat tyto dvě události do souvislosti. Člověk, kterému někdo omylem půjčil zápalky, je nějaký tuším Ir, který se nechal slyšet, že nesnáší lidi… a absolutně všechny bez ohledu na datum, kdy se poprvé vyloupli na plážích Austrálie. Jak říká Dilbert: „ Zdá se, že všichni lidi jsou idioti… ale naštěstí ne všichni ve stejnou chvíli“. Takže celá Austrálie teď nenávidí tohohle jednoho Ira a nějak se už příliš nemluví o tom, že státní správa absolutně zaspala a lidé v zasažených oblastech nebyli vůbec varováni před blížícím se požárem. Několik měst lehlo popelem… Uhořelo přes dvě stě lidí…
Mimochodem… když jsme u těch ponurých témat, mám novinku i přímo ze Sydney. Přemnožili se nám tu žraloci. Před týdnem se udála během dvou dnů dvě napadení. Oba plavci přežili. Ani jeden však úplně kompletní.
A do těch všech pozitivních událostí jsme se přestěhovali. Dál od města, blíž k pláži a žralokům. Novým domovem se nám stala Watsons Bay (viz obrázky). Žijí tu drobné dvoucentimetrové ještěrky a deseticentimetroví pavouci. Nejsou jedovatí, jen strašidelní… Jednoho jsem honil minulý večer po obýváku… občas honil i on mě… Naštěstí pak přišla Natálka a zachránila nás oba. Je dobré mít někoho, kdo vás čas od času zachrání…