Sydney News No 9
15. 11. 2009
Všimnul jsem si jedné zajímavé věci. Australané si před Vánocemi nepouštějí v televizi Mrazíka. Možná je to tím, že by jim připadalo blbý, jak on chudák běhá kolem smrku a ptá se Nastěnky, jestli jí je zima, když za okny zuří třiceti stupňové vedro. Australské počasí je prostě trošku „nevánoční“…
Listopad nám protéká mezi prsty a my toužebným pohledem svádíme pětadvacítku na našem kalendáři. Tím tedy nemyslím žádnou nahotinku, ale skutečně jen normální číslo! Totiž normálně nenormální. Dvacátého pátého nás čeká cesta z Melbourne po Great Ocean Road do Jižní Austrálie, na Ostrov Klokanů a do Adelaide. Snad to těch pár dnů ještě vydržíme.
A co je nového? Dnes jsem jel naším oblíbeným autobusem z města do Watsons Bay. Zavalený taškami plnými ovoce a zeleniny jsem si spokojeně hověl u okýnka, když autobus zastavil a dveře zatarasili poldové. Za dva roky, co jsme v Austrálii, jsem něco takového viděl poprvé. Kontrolovali jízdenky. Důležitě prošli celým autobusem, vyhmátli dva anglány a jednu australanku, pak na řidiče autobusu houkli, ať popojede k policejní stanici, a všechny tři si pěkně odvedli s sebou. Nevěřil jsem vlastním očím. Ještěže jsme takoví kukínci a těch třicet osm dolarů za šalinkartu si poctivě každý týden zaplatíme. Strávit odpoledne s policajtama kvůli takové hlouposti by se mi vážně nechtělo. Vlastně by se mi s nimi nechtělo trávit vůbec nic…
Zvlášt když jsem tolik spěchal! V batůžku mi čekalo půl kila zelených novozélandských škeblí a doma hladová Natálka. Vymysleli jsme následující recept: škeble se operou a dají vařit. Myslím, že stačí jen tři minuty nechat projít varem. Mezitím si nasekáme středně velkou cibulku a dáme na rozpálenou pánvičku s olejem. Až se nám cibulka rozzáří do zlatova, přihodíme na drobno nakrájené rajče, tři stroužky česneku, trochu rajského protlaku, hrst nasekané bazalky a osolíme. Necháme probublat. Výslednou omáčkou pak zalijeme uvařené škeble a jíme s toustem. Je to výborný!
Abychom nebyli z těch všech mořských lahůdek obézní, chodíme se courat. V polovině měsíce skončila každoroční výstava soch mezi Bondi a Tamarama Beach – Schulptures by the Sea. Letos jsme ji absolvovali už po třetí. Je neuvěřitelné, jak to letí. Sochy byly jako obvykle celkem obyčejné, ale tahle dva a půl kilometru dlouhá procházka je nádherná. Fotky najdete tady: http://nam.rajce.idnes.cz/Nicnedelani_a_sochy_na_Bondi_Beach/
A to je tak asi všechno, co jsem chtěl napsat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář