Sydney News No 8
1. 10. 2009
Já vím. Já vím! Dlouho jsme nenapsali…
Dnes máme listopad a já si sedám za počítač, abych napsal příspěvek ze září. Nebo října? Je to ostuda. Jenže jaro tu máme v plném proudu - teď už vlastně léto – a to víte! Když je pláž za oknem, komu by se chtělo sedět doma u počítače. Navíc člověk i do práce chodit musí. A manželské povinnosti, čímž myslím umývání nádobí, vaření, uklízení, vysávání, leštění oken a poskytování masáží zad, za mě taky nikdo plnit nebude. Z toho mi jasně vyplývá, že prodleva v aktualizaci našich stránek není vůbec má vina.
Ale pojďme si shrnout, co se za poslední měsíce událo, ať i mí drazí rodičové, kteří se svým synem příliš nekomunikují, taky ví, co děláme a že jsme živí a neflákáme se…
Musím říct, že navzdory hospodářské krizi se máme dobře. Máme práci. Máme, kde bydlet. Jsme zdraví. Máme, co jíst. A máme se i rádi. Co víc si přát?
Aby Australanům (a nám taky) nebylo v té opuštěné prázdnotě Pacifiku tak smutno, přijela nás do Sydney začátkem června rozveselit Pink. Bylo to naprosto úchvatný! Nebýt toho, že jsme seděli v obležení náctiletých puberťaček s jejich zoufalými otci, mohl být dojem z koncertu ještě lepší. No je to komerce. Ale i tak Pink umí.
Pak jsme si udělali výlet na Uluru (o tom víc v minulém příspěvku). Od té doby pracujeme, jíme, spíme a vedeme podivně stereotypní život. Na cestování se ale nějak vydělat musí. Aby vše nebylo jen o tom jednom, pořádáme s kamarády ve Watsons Bay drobné pikniky. Tedy zatím jsme je pořádali všehovšudy dvakrát, což v rozmezí dvou měsíců zase žádná sláva není. O to si to ale víc užíváme. Watsons Bay je totiž nádherná! Deky si roztáhneme na trávě pod stromy a na dohled oceánu, povídáme si, vůbec nikam nespěcháme a občas se zajdeme vykoupat. Asi vám to budu těžko vysvětlovat, ale neznám druhé místo na světě, které tak nádherně voní. Už měsíc kvetou rostliny, které připomínají české barvínky, ale jsou bílé a mají sladkou pronikavou vůni. A ta v kombinaci s oceánem je naprosto výjimečná…
Akcie rostou! Všichni se radují. Australané se smějí a říkají, že žádná krize neexistuje. Tak nevím. Stejně mám ale strach, že se pletou. Ale je fakt, že Austrálie je na tom výjimečně dobře. Uvidíme, jaký bude rok 2010! Snad do té doby Evropa nezkrachuje a my se budeme mít kam vrátit. Zatím se snažíme na starosti nemyslet a soustředit se na přítomnost. Vždyť nakonec to je to jediné, co člověk skutečně má...
Jako každý rok i letos proběhl Melbourn Cup. Pro nezasvěcence se jedná o Australany milované koňské dostihy. Dámy nosí extravagantní klobouky a odhalují štíhlé kotníčky. Pánové si přidají do vlasů ještě více gelu než obvykle a chlubí se svými krásnými přítelkyněmi. Já to příliš neprožívám, ale je to lepší než kriket. Ono je vlastně cokoliv lepší než kriket! Letos mi tip na vítěze nevyšel. Vyhrál kůň se jménem Shocking! Bylo to šokující. Čekali to skoro všichni. Až na mě.
Víte ale, co se říká: „neštěstí ve hře, štěstí v lásce“. Tak uvidíme:)
A to je za poslední měsíce asi tak vše, co se stalo a co stojí za zmínku...