Po třech týdnech strávených ve Watsons Bay můžu s klidem prohlásit, že jsme přestěhovaní a že tu nějakou dobu určitě pobudeme. Dokonce budu tak odvážný a řeknu, že se nám tu líbí.
Opět bydlíme u rodiny. Je to už náš takový adrenalinový sport. Ve střehu čekáme, čím nás Australané zase překvapí. I když se to na první pohled možná nezdá, zvyky a kultura jsou jiné ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí v Evropě. Nespornou výhodou je ale každodenní procvičování – řekněme – domácí angličtiny.
Není to však jen o radostech. Máme i své povinnosti. Dvakrát do týdne provozujeme tak zvaný „babysitting“, což představuje blbnutí s dětmi od sedmi do devíti večer a pak jejich rychlé dopravení do postelí, zatímco jejich rodiče vyráží za zábavou. Po deváté by mělo být zhasnuto a v domě ticho. Ve skutečnosti je praxe taková, že courají z pokojíčků ještě i po desáté hodině a sklenkou vody se zachraňují před jistou smrtí žízní. Spát nechtějí. Na rozdíl od nás. My jsme z lekcí kriketu, kterými nás děti obšťastňují, většinou tak zničení, že usínáme za chůze. Mimochodem – kriket je strašlivá nuda. V poslední době se navíc Australanům nějak nedaří, takže kriket je všude. V televizi jej pořád rozebírají a já se nemůžu dočkat reklam. Možná by se Australané na to mohli vykašlat a soustředit se na to, v čem jsou skutečně dobří: thajské jídlo, odpolední pivečko a život na úvěr. …nechytejte mě za slovo! Australany máme rádi!
Kromě permanentního samovzdělávání našich hlaviček se snažíme, aby nestrádalo ani naše tělo. Každý čtvrtek máme tělocvik v podobě údržby zahrady. Za tři hodiny je obvykle vše hotovo a naše týdenní povinnosti splněny. Odměnou je nám úžasné bydlení v nejkrásnější čtvrti Sydney, v domě, jehož pozemek sahá až k pláži a odkud je naprosto kouzelný výhled na Sydney a její Harbour Bridge. Není divu, že sem jezdí každý den tolik turistů. Lodí je to do města sotva patnáct minut.
Watsons Bay je vyhlášenou milionářskou čtvrtí. Leží na samém konci východního výběžku jižního pobřeží zálivu, který se zakusuje hluboko do pevniny a po mnoha desítkách kilometrů volně přechází v řeku Parramatta. Na jeho obou březích se rozpíná Sydney. Watsons Bay je neuvěřitelně zelená a plná malých ukrytých pláží na její západní straně a vysokých, neschůdných útesů na straně východní - obrácené do oceánu. Odtud, pokud máte štěstí, můžete na jaře a na podzim sledovat tah velryb. Je to také místo, které si velmi často vybírají sebevrahové ke skoncování se životem. Zvlášť kolem Vánoc tu je každým rokem poměrně rušno…
Nedávné útoky žraloků na severních plážích a jejich následné uzavírání před veřejností nám trošku kazí dobrý pocit z blízkosti jedné z nejhezčích pláží v Sydney, kterou máme jen pár minut chůze od domu. Vlny jsou mírné, voda průzračná, výjimečné potápění (viz obrázek) a zlatý písek – to všechno nabízí naše pláž Camp Cove. Kousek od ní je druhá pláž. Jmenuje se Lady Beach. Samotný název už napovídá, že to nebude jen tak. Já se tam neodvážil, ale podle očitých svědků to tam skutečně žije… Pokud tam nějakou náhodou zabloudí žena, pláž plná nahých mužů má o zábavu postaráno. Pokud se tam po nějakou dobu žena neukáže, zábavu mají i tak. Watsons Bay je plná překvapení a my ji milujeme. Tedy až na ty autobusy. Ale o tom možná až příště…