Zatímco světem zmítá finanční krize, v Indii vybuchují bomby a Australané s Američany se podivují nad tím, že náctileté dcery Baraka Obamy umí stlát své postele samy, my dva se snažíme tyhle starosti nevnímat a soustředit se na blížící vánoce. Stále čekáme, až napadne
první sníh, až nám budou mrznout špičky nosů a na rohu ulice budou prodávat horké kaštany. A taky až si na náměstí vybereme vánoční stromek, ve stánku koupíme svařené víno na posilněnou a budeme sledovat v kádích mrskající se kapry. Potom si protřeme zimou zkřehlé prsty a se zakoupenou jedličkou vyrazíme domů, kde už voní čerstvě upečené vánoční cukroví.
Naprosto přesně víme, že tohle se o letošních Vánocích nestane. V obchodech už sice vrcholí vánoční slevy a nákupní horečka zachvacuje i poslední, kteří ještě vzdorovali. I na náměstích se už objevují vánoční stromky. Ale jinak je vše jiné. Je léto. Slunce pálí už v osm hodin ráno. A pokud zrovna nepracujeme, uháníme s ručníky pod paží na pláž zchladit se v moři. Je tedy nad slunce jasnější, že
v Austrálii jsou Vánoce naprosto jiné. Kromě toho, že se tu slaví po anglickém vzoru – tedy, že dárky nenosí Ježíšek 24. prosince ale Santa Claus o den později, i štědrovečerní večeře, chci říci oběd, je úplně jiný. Žádná romantika u vánočního stromku, kdy v přítmí hoří svíčky a září prskavky, a na stůl před vás přistane smažený kapr s bramborovým salátem, se tu nekoná. Všichni se tu sejdou na pláži u grilu a dělají „bárbekjů“, pivo teče proudem a občas přijde na řadu i nějaká ta koleda. Když si představíte polonahé lidi na pláži, kteří ve třicetistupňovém horku zpívají: „rolničky, rolničky, sláva padá sníh, jedem na saních“ tak zhruba začínáte tušit, o čem jsou vánoce v Austrálii. I to má ale své kouzlo. Například pláž Camp Cove září zlatým pískem. Z obou stran ji lemují skály, pod nimiž je úžasné potápění. Občas tam potkáte i chobotnici. No dovedete si představit lépe strávený štědrý den? Ale ještě uvidíme, jaké naše vánoce nakonec skutečně budou…
Austrálie v současnosti však žije hlavně Austrálií. Ač se to zdá trošku nesmyslné, je to tak. Všichni o tom mluví, drtivá většina je z toho unešená a pár škarohlídů v tom vidí předraženou a nudnou reklamní kampaň na cestovní ruch. Řeč je totiž o novém filmu Australia, ve kterém hraje naše paní sousedka Nicole Kidman. Aby nedošlo k nedorozumění. Nebydlí hned vedle nás. Je to o trošku dál. Pár desítek kilometrů na sever. Ale co je to ve srovnání se vzdáleností k nám domů v Česku? Stejně to nemění nic na věci, že film má v Austrálii úspěch. Na slavnostní premiéru na George street, které se účastnil Hugh Jackman i Nicole Kidman, přišlo přes dva tisíce lidí. I po týdnu jsou stále kina plná a hoteliéři po celé Austrálii si už mnou ruce…
My se zatím chystáme na výlet do trošku opomíjené části Austrálie. Někde jsem četl, že pouze šest procent turistů, kteří přijedou poznávat Austrálii, při svých cestách nezapomenou na Tasmánii. Jestli je to chyba nebo ne, se dozvíme až ve třetím prosincovém týdnu, kdy by mělo být na nejmenším z australských států léto už v plném proudu. Tasmánie vůbec může každému připadat jako zapomenutý kout světa. Na 65,401 čtverečních kilometrech žije pouze 494,520 obyvatel, z čehož asi 206 tisíc připadá na největší město ostrova – Hobart. Jen pro srovnání: Česká republika zaujímá plochu 78,887 kilometru čtverečních, na kterých se nás mačká deset milionů...
V Hobartu tedy naši cestu po Tasmanii 15. prosince začneme a o sedm dní později zakončíme…