Sydney News - Zvláštní vydání: Harbour Bridge, Sydney
22. 3. 2009
Natálka se plácla přes kapsu a k mým narozeninám nám pořídila téměř horolezeckou výpravu na Harbour Bridge, který ještě v šedesátých letech byl suverénně nejvyšší stavbou v Sydney. Dnes už nejvyšší není, přesto spolu s Operou patří k ikonám největšího australského města.
Harbour Bridge je především dopravní tepnou spojující jih a sever Sydney. Ocelový oblouk se přes záliv klene do výšky 130 a dálky 1.150 metrů. Na svých pilířích nese dálnici i vlak jezdící pochopitelně oběma směry, takže šířka mostu dosahuje téměř padesáti metrů.
A aby toho nebylo málo, lezou na něj lidé i jen tak pro radost. Výpravy s průvodcem jsou každých dvacet minut a jedna cesta trvá tři a půl hodiny. Na výběr jsou trasy dvě. Jedna více poznávací, vedoucí spíše útrobami mostu, a druhá absolutně turisticky laděná, která vás vyvede až na samý vrchol k australské vlajce, odkud je skutečně jedinečný výhled na město a odkud by podle našeho průvodce trvalo necelých pět vteřin, než bychom dopadli na vodní plochu pod mostem a zabili se… Celá sranda, kromě toho zabití, stojí 190 dolarů, což je poměrně hodně. Ale stojí to za to. Cena roste především kvůli bezpečnostním nákladům. Před začátkem cesty nám dávají „dýchnout“, aby zjistili, jestli jsme to náhodou nepřeháněli s alkoholem. Takto nás opouští čtyřčlenná rodina. Tatínek už od rána vydatně slavil své narozeniny a tak jsou děti bez mostu. Nakonec ho ale nechají proběhnout k Opeře a zpátky a za dvě hodiny to půjde zkusit znovu. My úspěšní postupujeme dále a dostáváme velmi slušivé kombinézy. Jsou opatřeny háčky na ramenou a za krkem, ke kterým si připevňujeme brýle, kšiltovku, sluchátka a prostě vše, co by nám mohlo z mostu spadnout. A abychom nespadli my, dostáváme karabinu, kterou se připevníme k ocelovému lanku vedoucímu kolem celé trasy přes Harbour Bridge…a můžeme vyrazit.
Harbour Bridge byl postaven za velké hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století. Dělníci, kteří na stavbě pracovali, byli placeni pěti librami měsíčně. Po ocelových nosnících ve stometrové výšce běhali bez jištění. Kupodivu se pádem z mostu zabili pouze tři z nich. Dokonce se říká, že jeden pád z mostu přežil. Zůstal ležet na hladině, a když k němu připlula záchranná loď, sebrali ještě dýchajícího dělníka z hladiny a odvezli do nemocnice. Ukázalo se, že má pouze zlomená žebra. A jelikož v té době nebyla žádná nemocenská ani kompenzace za zranění od zaměstnavatele, pracant byl za tři týdny zpět. Měl doma rodinu, kterou musel živit.
Okolnosti té doby taky dobře vykresluje způsob započetí stavby mostu. Na pozemcích, se kterými se počítalo pro výstavbu, bylo přes osm set rodinných domů. Ovšem k žádnému smlouvání o výkupní ceně pozemků, jak by dnes každý čekal, nedošlo. Rodiny obdrželi dopis, ve kterém jim bylo sděleno, že do určitého data musí opustit svůj dům, protože bude zbourán. Žádné náhradní bydlení, žádné peníze. Ještě že je tahle doba pryč.
Co však dnešní dobu připomíná dokonale, je dokončování stavby a růst předpokládaných nákladů. Most byl otevřen v roce 1932 po téměř čtyřech letech od zahájení stavby. Náklady na most se oproti předpokladům zdvojnásobili na 10 miliónů dolarů. A trvalo až do roku 1988 než byl most konečně splacen.
O deset let později, tedy v roce 1998, se začalo s turistickým využíváním mostu. Od té doby se na vrcholku Harbour Bridge slaví narozeniny, žádá se o ruku a nedávno tam proběhla i první svatba. A tak jsem si pod žhavým australským sluncem, v slušivé šedé kombinéze, ve které jsem si připadal jako pako, vyslechl tak toužebně očekávané: „Happy birthday dear .. jakže se to jmenuješ? Happy brithday to you!“