Jdi na obsah Jdi na menu
 


Wollongong & Kiama, Australia - leden 2010

15. 1. 2010
ObrazekVždycky jsem chtěl být buddhista. Jako malej jsem zkoušel levitovat, telepaticky se propojovat s jinými bytostmi a být neviditelný. Snažil jsem se naučit vše, co uměl Lobsang Rampa a občas i něco navíc. I přes to, že se mi nic z toho nikdy nepovedlo, jsem nebyl vůbec překvapený, když jsem se jednoho dne ocitnul před největším buddhistickým chrámem na jižní polokouli naší planety…
Byli jsme čtyři. Já, Natálka, David a Barča. Všichni po zuby ozbrojeni a velmi nebezpeční. Z každé kapsy nám koukal fotoaparát a na rtech hrál neohrožený úsměv tajných agentů.
Branami chrámu Nan Tien, který se skrývá uprostřed industriálního města Wollongong, jsme prošli tiše a velmi obezřetně vklouzli do zahrady plné jezírek, žulových soch a pravděpodobněObrazek lstivých nástrah. Chrám byl založený v roce 1967 mistrem Hsing Yunem, takže se jedná o stavbu relativně novou. Přesto na nás místo dýchlo vůní historie a tradice. Mniši chodili v hnědých róbách, měli oholené hlavy a v souladu se svým učením se blaženě usmívali. Ztraceni v jejich hlubokých pohledech a hloučcích turistů jsme málem zapomněli na náš cíl.
Pomalu, téměř bázlivě jsme vystoupali po hlavním schodišti k prvnímu chrámu a podél zdí zdobených lampiony proklouzli na rozlehlé nádvoří. V tu chvíli se zem pod našima nohama otřásla v ohromujícím dunění chrámového zvonu. Byli jsme prozrazeni!
Během vteřiny se ze všech otvorů vyrojilo snad sto mnichů a Číňanů v bílých potištěných Obrazektričkách. Okamžitě jsme se připravili k boji.
Jaké však bylo naše překvapení, když se kolem nás mnišstvo pouze prohnalo a zmizelo v budově za námi s výmluvným nápisem „kantýna“. Chvíli jsme na sebe zmateně koukali a pak je následovali. Nudle máme taky rádi!
Jelikož naše tajná operace byla prozrazena, opustili jsme Wollongong a vydali se na jih do Kiamy, což je malé přímořské městečko. Zkoukli jsme slavnou blowhole, která byla momentálně mimo provoz. Snad kvůli odlivu. A pak sebou plácli na vyhřátý písek, dováděli v Pacifiku a trénovali nebohé „pipís“ v zakopávání se pod mořské dno.

Obrazek

Den utekl strašně rychle a do Sydney jsme dorazili až za tmy. Výpravu jsme nakonec zhodnotili i přes „buddhistické zaváhání“ jako úspěšnou.