Jdi na obsah Jdi na menu
 


Snowy Mountains & Canberra, Australia - prosinec 2009

24. 12. 2009
Náš poslední výlet v tomto roce byl naplánován do Sněžných hor (Snowy Mountains). ObrazekPředstava byla taková, že to vezmeme přes Canberru, kde strávíme jeden den a konečně poznáme to hlavní město Austrálie, o kterém všichni tvrdí, že tam kromě nudy není vůbec nic! Pak budeme pokračovat dál na jih a uprostřed lesů na úpatí nejvyšší hory Austrálie strávíme Vánoce. A až vše náležitě oslavíme, vyrazíme na východní pobřeží, kde se budeme koupat, válet na plážích, užívat údajně nejbělejšího písku na kontinentě v Jarvis Bay a týden nám uteče jako voda a my budeme zpět v Sydney dřív, než bych řekl švec.
Jenže sny jsou věc jedna a realita zase věcí druhou. Říkám to nerad, ale v mém případě se tyto dvě množiny protkávají zcela výjimečně.
Byl pátek večer. Další den ráno jsme si měli vyzvednout auto a tak jsme byli ve víru balení a příprav, když v tom mi zazvonil telefon. Paní na druhé straně drátu na mě bez varování ihned spustila, že auto, které máme objednané, si musíme vyzvednout někde Obrazekna druhé straně města, protože jim na místě původním nefunguje internet, protože „ti dementní kopáči z Telstry jim překopli kábl“. Snažím se zachovat chladnout hlavu a neangličtinovat jako bych byl právě po mozkové mrtvici. Obojí mi jde poměrně těžce a tak ze mě vypadává: „eeeeeeehm… proooč?“
„Překopli kábel. Máte problém přijet do druhýho depa?“
„Eeeeeehm… to mám. Eeeehm… je to daleko!“
„Tak si vemte taxík. Proplatíme to.“
„Eeeehm… oukej. Sí jů:)
Mám radost! Asi se občas vyplatí být za debila. Paní měla evidentně strach, že bych to depo  v životě bez taxíku nenašel…

Obrazek

V sobotu kolem druhé hodiny odpolední jsme už přešlapovali na Informacích v Kenbeře. Ze Sydney je to tam jen nějakých tři sta kilometrů po pěkné dálnici, takže i s naším chrastítkem jsme za slabé čtyři hodinky byli bezpečně zaparkovaní uprostřed hlavního města Austrálie.
ObrazekCanberra se začala budovat na počátku dvacátého století po té, co se Commonwealth nebyl schopen domluvit, jestli by hlavním městem měla být Sydney nebo Melbourne. Vzniknul kompromis a s ním i město Canberra. Parlament začal v městě úřadovat v roce 1927 (Do té doby byla provizorním hlavním městem Melbourne – to jen tak pro zajímavost).
Dnes má Canberra přes čtyři sta tisíc obyvatel a jak řekla Natálka: „je to takový důchodcovský a úřednický město“ - široké ulice, všude jen rodinné domky s malými zahrádkami, nekonečné parky plné pomníků a soch a když člověk najednou potká někoho živého, tak se lekne. Město vypadá, jako když spí…
Abychom se po té „rozlehlosti“ nemuseli trmácet jen po svých, půjčili jsme si kola a takto vybaveni jsme si projeli botanickou zahradou, prosvištěli kolem starého i nového Parlamentu a obkroužili téměř celé místní obrovské jezero. Jeden den na tohle město ale vážně bohatě stačí.

Obrazek

Nazítří brzy ráno jsme se už ale řítili do Sněžných hor. Po následující tři noci jsme se usídlili v kempu uprostřed lesa nad Jendabyne. Byla to nádhera. Ráno i večer kolem nás poskakovali klokani, lezli si vzájemně do kapes a Natálku to tak rozněžnilo, že začala hledat  kapsu mou, abych ji taky povozil.Obrazek
Ale protože samozřejmě nejsem klokan a žádnou kapsu jsem neměl (a nemám ji stále a ani ji mít neplánuju), zaměřili jsme se na podstatnější věci:
Den první: Výstup na nejvyšší horu Austrálie – Mount Kosciuszko (2,228 mnm), ušli jsme 21,5 kilometru. Zjistili, že kromě Krkavců tam snad nic nežije. Ale že i navzdory tomu, že jsme po celou cestu na batohu táhli asi dvacet kilo much („velmi neobvyklé“ děl zarostlý Australan v klobouku), je tam hoooodně hezky.
Den druhý: Procházka kolem města Thredbo (velmi bohatého a velmi vyhlášeného lyžařského střediska), absolvování asi tří krátkých treků (cca 16 km).
ObrazekPočet spatřených vombatů: 0
Počet spatřených ptáků Emu: 0
Počet zmoklých kukinů: 2
Asi už chápete, že začalo pršet. Ach jo! V autě nervózně posloucháme předpověď počasí. Dozvídáme se, že cyklón, který udeřil na západní pobřeží, ze severu stáhnul kapku monzunových dešťů, kterou pak na nás vší silou vrhnul. Jsme zmoklí, naštvaní a nevěříme vlastním uším, když nám australská rosnička říká: „předpověď počasí je za současného stavu nepředpovídatelná…“
Je dvacátého čtvrtého prosince. Sedíme ve srubu uprostřed Sněžných hor, prší a my ke štědrovečerní večeři pojídáme ravioly z plechovky. Jsou extrémně hnusné.

Obrazek

V noci usínáme za vytrvalého bubnování do střechy našeho příbytku. Prší i další den. I den následující…
ObrazekZastavujeme u vyhlídky, kde čteme na informační tabuli, že za jasného dne můžete spatřit i oceán. Je mlha. Vidíme sotva dva kroky před sebe.
Zastavujeme na Jervis Bay. Pláž je zešedlá deštěm. A je zima. Opodál se cachtá zmoklá volavka. Asi tu musí být krásně… když je krásně… 
Zastavujeme u Fitzroy Falls (vodopádů). Koukáme na jeho obrázek vedle zábradlí. Vypadá na něm hezky. Je ale mlha. Nic nevidíme. I když… aspoň je slyšet.
A pak zastavujeme až doma. O den dřív než bylo v plánu. Prší nepřetržitě další čtyři dny.

Obrazek

Mám pocit, že od té doby, co jsme v Austrálii, už určitě nemůžou mít problém s nedostatkem vody. Kam vkročíme, tam prší. Kdybyste náhodou věděli o nějakém dalším místě na naší planetě, kde mají akutní potřebu dešťů, dejte vědět. Přijedeme! Zařídíme!

Fotogalerie "Snowy Mountains": http://nam.rajce.idnes.cz/Snowy_Mountains%2C_New_South_Wales_-_prosinec_2009/

Fotogalerie "Canberra": http://nam.rajce.idnes.cz/Canberra%2C_Australian_Capital_Territory_-_prosinec_2009/