Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na velrybách, Australia - říjen 2008

26. 10. 2008
Dnes je konečně ten den, kdy se to stane! Tolikrát jsme byli tak blizoučko a vždy nám to uniklo. Ale dnes ne! Tentokrát už opravdu vyrážíme na velryby…
Obrazek…tedy přesněji na Keporkaky anebo, jak Australané říkají, „humpbacks“.  Vidět velryby v Sydney je navzdory našemu tápání poměrně snadné. Před dvěma lety například jedna velryba s mláďátkem připlula do Darling Harbour, téměř samotného centra města. Celé Sydney tehdy bylo na nohou a všichni spěchali do přístavu, aby o tu podívanou nepřišli. Asi před čtyřmi měsíci pro změnu připlulo mládě velryby k plážím severního Sydney blízko Manly. Jelikož bylo bez matky, do týdne před očima nešťastných Australanů zemřelo. Obrazek
Pokud ale nejste ve správný čas na správném místě, musíte jít štěstí trošku naproti. Vybrat si je možné z široké nabídky tzv. „whale watching trips“, přičemž ceny se pohybují od 55 do 85 dolarů na osobu. Lodě vyjíždějí přímo z centra města:  Darling Harbour a ze Circular Quay, odkud se během dvaceti minut dostáváme ze zálivu a vyplouváme na otevřený oceán. Než se stačíme připravit, z vody u našeho pravoboku, pouhých třicet metrů od nás, se z hlubin vynořil Keporkak a ladným skokem celou posádku uvedl v nezvladatelné nadšení. Fotoaparáty cvakají, děti povykují a všichni upírají oči na hladinu, aby nezmeškali okamžik, kdy se keporkak objeví znovuObrazek.
Keporkakové dorůstají délky až šestnácti metrů o váze třiceti šesti tun. Každým rokem urazí na své migrační pouti kolem dvaceti pěti tisíc kilometrů. V průběhu letních měsíců žijí poblíž břehů Antarktidy, kde se krmí převážně planktonem a drobnými rybami. V zimě mrazivé vody opouštějí a míří na sever do teplých tropických moří přivést na svět potomky. Na podzim už i s mláďaty se vracejí zpět k Antarktidě. Při obou cestách plují podél pobřeží Austrálie, přímo nám pod nosem kolem Sydney.
Keporkakové patří k těm rychlejším velrybám a tak pro nás amatéry nebylo zrovna snadné pořizovat kvalitní záběry. První fotky proto zachytávaly většinou velké šplouchance rozstříkující se vody po dopadu skákajících velryb. Nebo byly tak rozostřené, že nezachytObrazekávaly vůbec nic. Byl to však neskutečný pocit být blízko těchto obrovských a mírumilovných tvorů. Když vidíte, s jakou lehkostí se noří do vln a znovu se vynořují, zatímco nad svůj hřbet vyfukují vysoký gejzír vody, je nemožné nepocítit k těmto velrybám obdiv. Keporkakové jsou chráněni teprve od roku 1966, kdy z důvodu přílišného lovu klesl jejich počet o devadesát procent. Dnes jejich stavy opět vzrostly k osmdesáti tisícům. Nicméně od roku 2007 Japonsko každoročně uloví kolem padesáti Keporkaků za tzv. „výzkumnými účely“. Není divu, že se proti Japonsku z těchto důvodů zvedá celosvětový odpor.

ObrazekPo třech hodinách strávených mezi velrybami nastavil kapitán zpáteční kurz. Před vplutím do zálivu jsme se ještě třikrát otočili za hejnem delfínů a pak už definitivně vyrazili k Sydney.

 

 

Fotoalbum: http://nam.rajce.idnes.cz/Na_velrybach,_Sydney_-_rijen_2008/